U Šibalů

Léto pomalu ustupuje podzimu, který se ujímá vlády nad krajinou. Stromy shodily své šaty, které hrály všemi barvami žluté, zelené, červené, oranžové i trošku nafialovělé. Luční porost se ohýbá pod nápory slabého vánku. Slunce vykoukne už jen občas ze svého nadýchaného pelechu, ale vykoukne-li, pak se celá krajina rozzáří.

Dnes jsem byl zase na malém okruhu se svým psem. Šel jsem po staré cestě, které se říká švestkovka. Tato cesta vede až do Bechyně, takže pokud si chcete vyjít a zároveň něco koupit, není nic lepšího. Příroda kolem této cesty je skoro nedotčená. Stromy a keře nikdo nekácí i když už jsou polámané nebo shnilé, trávu nikdo neseká a jestli milujete divokou přírodu, vřele doporučuji.

Zastavili jsme se u Božích muk Panny Marie. Je tam nově opravená kaplička a u toho nádherně vzrostlá lípa, pod lípou je přírodní lavička z velkého kusu kamene. Spolu s malou alejí, která je skoro celá zatopená vodou, vytváří poklidné místo, kde vám ve dne budou štěbetat vrabci a k večeru kvákat žáby.

Já  jsem chtěl jít dál, ale viděl jsem že můj pes už je unavený, tak jsme se vraceli zpět k vesnici.

Je jen škoda že už tolik slunečných dnů nebude. Předoslední fotka je vyfocení autora a jeho psa.   A úplně poslední fotka je jen sám náš pes Mazlík.

    zpracoval HŠ

P.S. Pes Mazlík odešel v roce 2012 do psího nebe, ale na procházky s ním se nedá zapomenout.